Czech Constitutional Court Gives Another Decision on Data Retention
30. Lze shrnout, že ačkoliv § 88a trestního řádu obsahuje úplnou právní úpravu přístupu orgánů činných v trestním řízení k údajům o uskutečněném telekomunikačním provozu, tento přístup výslovně podmiňuje pouze tím, že předmětné údaje umožňuje zjistit výlučně k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení. Posouzení splnění této podmínky sice svěřuje předsedovi senátu, resp. v přípravném řízení soudci, který rozhoduje o nařízení sdělení těchto údajů, její velmi obecné a neurčité vymezení při současné absenci bližší úpravy následné dispozice s těmito údaji ale s ohledem na to, že sdělení předmětných údajů představuje ve vztahu k dotčeným uživatelům služeb elektronických komunikací zásah do jejich základního práva na soukromí v podobě práva na informační sebeurčení ve smyslu čl. 10 odst. 3 a čl. 13 Listiny a čl. 8 Úmluvy, nelze považovat za dostatečné. Zákonodárce do napadeného ustanovení především nijak nepromítl požadavek proporcionality zásahu do základního práva s ohledem na sledovaný účel, neboť přístup k předmětným údajům upravil v podstatě jako běžný prostředek zaopatřování důkazů pro účely trestního řízení, a to dokonce vedeného pro jakýkoliv trestný čin. Takovéto omezení přitom vzhledem k závažnosti předmětného zásahu do soukromé sféry jednotlivce obstojí toliko tehdy, bude-li respektovat podmínky vyplývající z principu proporcionality. To znamená, že přístup orgánů činných v trestním řízení k údajům o uskutečněném telekomunikačním provozu přichází v úvahu pouze za předpokladu, že účelu trestního řízení nelze dosáhnout jinak, že právní úprava obsahuje dostatečné garance, aby nedošlo k použití těchto údajů k jinému než zákonem předpokládanému účelu, a že omezení práva jednotlivce na informační sebeurčení není nepřiměřeným zásahem s ohledem na význam konkrétních společenských vztahů, zájmů nebo hodnot, jež jsou objektem trestného činu, pro který je vedeno předmětné trestní řízení. Tato omezení napadené ustanovení nerespektuje, přičemž tento nedostatek nelze odstranit ani prostřednictvím jím stanovené soudní kontroly. Soudy při svém rozhodování o nařízení sdělení předmětných údajů sice mohou poskytnout ochranu základnímu právu na informační sebeurčení s ohledem na skutkové okolnosti konkrétní věci, svoji judikaturou však nemohou nahrazovat absenci dostatečně určité zákonné právní úpravy, jež je ve smyslu čl. 4 odst. 2 Listiny předpokladem omezení základních práv a svobod v obecné rovině.
25. Oprávnění orgánů činných v trestním řízení zjistit údaje o tom, s kým a jak často určitá osoba komunikuje a z jakého místa a jakými prostředky tak činí, nemůže být vzhledem k intenzitě, se kterou zasahuje do tohoto základního práva, považována za obvyklý nebo rutinní prostředek prevence a odhalování trestné činnosti, nýbrž k jejímu užití může dojít pouze tehdy, pokud pro dosažení tohoto účelu nebude existovat jiný a ve vztahu k tomuto základnímu právu šetrnější postup. Již samotná možnost seznámení se s údaji o komunikaci a pohybu určité osoby bez jejího souhlasu totiž znamená omezení jejího práva disponovat informacemi o svém soukromí, a to bez ohledu na to, zda v závislosti na jejich relevanci pro trestní řízení dojde nebo nedojde k jejich následnému zničení.
Now, non-edited Google Translate.
30. It can be concluded that although § 88a of the Criminal Procedure Code contains a complete legal treatment of bodies active in criminal proceedings to data of telecommunications traffic realized, this approach only makes explicit the fact that it allows to find pertinent data solely to clarify the facts important for criminal proceedings. Assessment of compliance with this condition, although entrusted to the presiding judge, respectively. Pre-trial judge who decides on the communication of such data, its very general and vague definition, while the absence of further treatment subsequent disposition of these data but with regard to the fact that the communication data is in question in relation to the affected users of electronic communications interference their fundamental right to privacy as the right to information self-determination within the meaning of Article 10, paragraph 3 and Article 13 of the Charter and Article 8 of the Convention can not be considered sufficient. The legislature in the contested provision does not translate particularly the requirement of proportionality, interference with basic rights with regard to the intended purpose, because access to the data in question modified essentially as a means of supporting their standard of evidence used in criminal proceedings, and even led to any criminal offense. Such constraints are due to the severity intervention in question into the private sphere of an individual can stand only if it will respect the conditions resulting from the principle of proportionality. This means that the access by law enforcement to data on telecommunications traffic realized, the only, provided that the purpose of criminal proceedings can not be achieved otherwise, the legislation contains sufficient guarantees to prevent the use of these data for other than the law intended purpose and that limit individual’s right to information self-determination is not an unreasonable interference with regard to the importance of specific social relations, interests or values that are the subject of a criminal offense for which is headed by the subject of criminal proceedings. This restriction does not respect the contested provision, and this lack of can not be removed by means of judicial review set. The courts in making decisions about communication of data in question although they may provide protection to the fundamental right to information self-determination with regard to the facts of a particular case, your case can not substitute for the absence of sufficiently certain statutory regulation, which is defined in Article 4, paragraph 2 of the Charter requirement restrictions on fundamental rights and freedoms in general.
25. Permission bodies active in criminal proceedings to find out details about with whom and how often a person communicates and what places and what means do so, can not be due to the intensity with which interferes with this fundamental right, considered usual or routine means of prevention and detection of crime, but to its use may occur only if, to achieve this purpose, there will be another and in relation to this fundamental right gentler approach. The mere opportunity to become familiar with data communications and movement of a person without his consent implies the limitation of its rights, information on their privacy, regardless of whether based on their relevance to criminal proceedings or is not their subsequent destruction .
Just to supplement a reader with Czech and Slovak doctrine on proportionality rule. The doctrine is very similar to one employed by European Court of Human Rights in the context of the art. 8(2) of the European Convention of Human Rights.
a. test of legitimate aims that asks whether measure limiting fundamental freedoms is able to achieve intended aims (in this case the protection of public interest in the form of national security and public order). If the measure is not effective enough to achieve intended aims it is in breach of rule of law (Rechtsstaat); Second part of this step is embodied in the question whether the instrument is rationally interconnected with its intended aim (rationality connection test); and
b. test of necessity that asks whether there isn’t less invasive measure conflicting with the respective fundamental freedom; and
c. test of proportionality stricto sensu that asks whether the detrimental effect to the respective fundamental freedom, which is a result of conflicting interests, is still proportional; In this case, it is the interest of the state to strengthen its national security (public interest) versus fundamental right to privacy.
Anonymous
This comment has been removed by a blog administrator.